Proč sedíme na koberci a jak je to se svobodou dětí

Pravidlo (nikoli dogma) je „V době společné práce zůstáváme všichni na koberci.“ Proč ho máme a jak s ním naložit – více o konceptu pravidel a jejich dodržování najdete v tomto článku.

Trendem je dávat dětem svobodu. Kde ale najít křehkou linii mezi svobodou dítěte a jeho schopností (a touhou) žít a tvořit spolu s ostatními? Děti jsou malé a oproti svým dospělým rozdičům mají jen málo zkušeností. Potřebují oporu, aby je mohly bezpečně nabýt.

Podstatou lidí je život takzvaně „v tlupě“. Důležitou součástí spokojeného života je tedy schopnost se do kolektivu začlenit, najít si v něm své místo a umět s ostatními spolupracovat, domluvit se s nimi.

Lekce má svůj řád, který děti postupně poznávají a přijímají. Zpočátku, když se s ním seznamují (a později, když zkoumají jeho platnost nebo rebelují), maminka s podporou lektorky a ostatních maminek drží tento řád. Tedy mimo jiné setrvání na koberci v době koncentrované činnosti. To v dětech může spouštět různé emoce, obzvlášť pokud se s podobnou situací setkávají poprvé. Emoce přicházejí a odcházejí. Dítě se opře o pevnost a klid své maminky a po odeznění emoce pokračuje v práci. Pro maminky to může být náročné. Opakovaný zážitek nicméně přináší úlevu, že to FAKT FUNGUJE. Že jsou děti v řádu spokojené a vítají možnost v klidu pracovat. V jejich očích vídáme úlevu, že zodpovědnost je tam, kam patří (u maminky). Doporučujeme vlastní zkušenost. Přitom můžete hledat i svoji trpělivost, pevnost, postřeh a klid.

Máte někdy pocit, že pro vaše dítě to úplně není?

• máte pocit, že potřebuje pohyb? Uzpůsobte svůj program před lekcí. Dopřejte živým dětem pohyb venku předtím, než přijdete k nám. Stejně tak, jako byste se chystaly třeba na dlouhou cestu autem. Prozkoumejte SVŮJ postoj k řádu lekce. Pokud máte pochybnosti, že je pro dítě vhodný nebo dítě dokonce litujete – právě tento váš přístup ovlivní ochotu dítěte řád přijmout.
• máte pocit, že ho některá část práce nebaví? I v těchto situacích doporučujeme prozkoumat SVŮJ postoj k činnosti a také svoji pozornost, kterou jí věnujete. Děti často zdánlivě rebelují, ale jejich cílem může být právě zájem o pozornost rodiče.
• máte pocit, že už je dítě unavené? I v těchto chvílích setrváváme na koberci. Dítě nikdy netlačíme, aby se aktivně zapojovalo do společné práce. Pokud potřebuje odpočinek, může se i otočit čelem k mamince (zády k lektorce) a odpočívat tak, jak potřebuje.

V období, kdy děti na naše lekce chodí, tedy do 3 let, procházejí senzitivním obdobím pro rozvinutí dovednosti spolupráce. Je to doba, kdy jsou ještě hodně propojené s maminkou a ta jim vytváří bezpečný prostor ve světě mimo rodinu. Děti přirozeně maminku/tatínka následují. Učení spolupráce v pozdějším věku je složitější, pokud chybí základy z raného dětství.

Děti se se společným programem budou setkávat později v různých kolektivech. Ať už zvolíte klasickou nebo alternativní školku/školu, každá má alespoň část aktivit společných. Ze zkušeností rodičů našich dětí, které už nyní do školek a škol chodí víme, že jejich schopnost spolupráce s ostatními dětmi i s učitelem je viditelná. A to i u temperamentních dětí, které potřebují hodně pohybu.

Vycházíme mimo jiné i z konstelací. Maminka je ta velká, tj. ví co, jak a proč se dělá. Dítě je vedle ní malé (tedy – nemá ještě zkušenosti) a přirozeně se maminkou nechá vést.