"Dva roky jsem chodila s nejmladší dcerou Barborkou na lekce Hrajeme si Mones do Montessori studia pohybu. Mám ještě dva syny, staršího Františka a mladšího Antonína. Role matky pro mě byla od začátku obtížná, nebyla jsem jako jedináček připravená na sourozenecké “neshody” ani na běžné “problémy”, které s sebou rodičovství přináší. Hledala jsem, jak z toho ven. Zaběhané vzorce a reakce okolí mě ubíjely. Možností a informací je už nyní k dispozici mnoho a stále se objevují nové, univerzální recept ale neexistuje. Každý si ten svůj musíme nacházet sami. A já pro ten svůj nacházela inspiraci v Montessori Studiu Pohybu.

Zpočátku jsem si do chodila hlavně pro “rodičovské” informace/rady, které při lekcích zaznívaly. Pro další jsem si začala chodit na semináře. Jednotlivé postřehy jsem postupně začleňovala do svého soužití s dětmi a žasla nad jejich jednoduchostí. Základem je pochopení, které se odehrává hluboko uvnitř a které umožňuje zvládat i nové situace. Je to nekonečný proces a ne vždy se daří.. Ale už vím, že to jde.

Po čase jsem objevila tu obrovskou  podporu, kterou v Montessori Studiu Pohybu dostávají děti na své cestě životem hned na jejím začátku. Jsou to na první pohled drobné změny. Při bližším pohledu ale nacházím jejich velký význam pro celou rodinu. Umění spolupráce, trpělivost, sebedůvěra, štěstí z úspěchu,....  Je to vidět na všech dětech, které u nás potkávám. Chce to jen trpělivost a přesvědčení. I když je zrovna to vaše dítě v lekcích pasivní, nebo se vám zdá nesoustředěné... Všechno se mění. Nesvazujte své dítě svými očekáváními a ono vás překvapí :-)"

Dodnes si pamatuji ukázkovou lekci, na které jsem byla se starší dcerou na jaře v roce 2013. Moje pocity tehdy? Úžas, nadšení, jedinečnost, pravdivost, smysluplnost. Nyní je jaro 2017. Za sebou mám rok lekcí s mladší dcerou, kurz spolu-pracoven s oběma dcerami a řadu seminářů. K mým pocitům “tehdy” se přidávají dovednosti. Jak pracovat a komunikovat se svými dětmi? Našla jsem zde to, co jsem potřebovala právě já. Jistotu a pevnost v nové životní roli - roli matky. Protože nejen každé dítě je jedinečné, ale i každý rodič je jedinečný a potřebuje najít svou cestu. V Montessori studiu pohybu jsem ji našla.

Prostor, kam já i moje děti chodíme rádi. Ve studiu mi to dává smysl, funguje to a vše do sebe zapadá.

Můj životní směr se změnil narozením první dcery v roce 2011. To jsou momenty,  kdy mě "dětská moudrost" nepřestává fascinovat. Dětský svět je kouzelný a díky dětem je můj život bohatší a barevnější.

Každodenní inspirací jsou mi právě moje dvě dcery, které se často stávají mými učitelkami. Když mi starší dcera přinese ukázat namalovaný obrázek a já se už nadechuji, abych jí ho pochválila, ona rozumným hlasem pronese: "Mami, nemusíš mi říkat, že je to krásné, to já přeci vidím."  

Co mě také baví? Příroda a cestování, turistika a sportování, zdraví životní styl a ekologie, fotografování, hudba, tvoření, pečení chleba a Pravý domácí časopis.

A co je na tom všem krásné? Že to vše můžu dělat společně s dětmi :).

PS.: V srpnu 2019 jsem se stala matkou i syna Honzíka, našeho třetího dítěte. S ním si ověřuji vše získané ve studiu a vnímám, jak velký rozdíl je vztah s dcerami a se synem.

Pred časom som sama sebe sľúbila, že už sa budem venovať len veciam, ktoré mi dávajú zmysel. Vnímam to ako úžasnú hru osudu, že som mala možnosť spoznať Mones vďaka mamičke dievčatka ktoré som dostala do opatery ako chůva. Vďaka Jane, ktorá tieto lekcie viedla, som pocítila, že by to mohlo byť niečo, čo mi ten zmysel dáva. Sama deti nemám, ale mojou najväčšou motiváciou pri práci s nimi je spomienka na moje vlastné detstvo, práca s vnútorným dieťaťom a uvedomenie, akú výnimočnú príležitosť máme, že môžeme vedome ovplyvňovať ich vývoj. Ich kreativita a prirodzená radosť z toho, keď sa im niečo podarí je to, čo sme my, dospelí, už často zabudli a spätne sa tak ťažko učíme. A tak som po pár lekciách nabrala odvahu a spýtala sa či náhodou nepotrebujú ďalšiu lektorku 🙂

Svoje pôvodné povolanie učiteľky pre materské školy som na dlhých 20 rokov vymenila za prácu v reklame a produkcii. Po veľkých životných zmenách, osobnej transformácii a prehodnotení priorít som sa vrátila k práci s deťmi. Ich prítomnosť, bezprostrednosť a schopnosť žiť TU a TERAZ vnímam ako veľký dar. Som im vďačná, že ma učia mnohému o mne samej. Čím ďalej, tým viac si uvedomujem, že práve deti v útlom veku potrebujú našu láskavú prítomnosť a zároveň sú nám veľkým zrkadlom a učiteľmi. Mones v tomto kontexte vnímam ako bezpečný priestor kam môžu rodičia s deťmi prísť s dôverou. Miesto, kde deti rozvíjajú svoje sociálne zručnosti, kognitívne schopnosti a učia sa zvládať svoje emócie. Zároveň tu i rodičia majú možnosť vedome kultivovať vzťah k svojim deťom.

Na ceste späť ku mne samej ktorá začala pred pár rokmi, ma ovplyvnili mnohí múdri ľudia. Učitelia, majstri, šamani, ale i vedci. Baví ma alternatívna/prírodná medicína, psychológia, osobný rozvoj, východné filozofie, ale napr. aj kvantová fyzika. Milujem spev, tanec, hudbu, cestovanie, knihy, organizujem ženské kruhy. Neustále sa vzdelávam vo všetkých oblastiach ktoré ma zaujímajú.

Som najstaršia z troch sestier a mám štyri úžasné netere, ktoré sú pokračovateľkami našej silnej ženskej línie. V Prahe žijem od roku 2005 a okrem slovenčiny hovorím plynulo česky a anglicky.

Montessori studio pohybu navštěvuji se svým synem od září 2020.  Lekce jsem na začátku brala jako možnost vyplnění času a případný rozvoj dítěte jako jakési plus navíc. Žádná větší očekávání jsem neměla. Ani ve snu by mě nenapadlo, že o rok později tento kutz sama povedu.

Během svého dosavadního mateřství jsem se asi jako každá žena potýkala s otázkami ohledně výchovy a nejvhodnějšího přístupu k dítěti. Často jsem cítila, že principy a postupy našich maminek a babiček nejsou pro nás to pravé. V Montessori studiu pohybu jsem postupně začala dostávat odpovědi, které mi začaly dávat smysl. Dostala jsem možnost zjistit a hlavně zažít, že ne vždy je to o dětech, ale často spíš o nás, maminkách. To pro mě bylo velkým „aha“ momentem a na řadu věcí se teď dívám jinak než dřív.

Kromě rodiny je mojí další životní láskou cestování. Je to něco bez čeho nemůžu žít. Místo, které mi zatím nejvíce přirostlo k srdci je Havaj. Byla úplně jiná, než jakou jsem si ji představovala a měla jsem pocit, že na toto místo patřím. Ostrovy jsem navštívila dvakrát a pevně věřím, že se tam ještě v budoucnu podívám. Doma ve volném čase, kterého však není mnoho, ráda tvořím nebo čtu.

Syn Moniky Němcové.

Prvních 5 let na prvním stupni ZŠ byl v montessori třídě, od šesté třídy chodil 4 roky do osmiletého gymnázia Přírodní škola a v současnosti navštěvuje Waldorfské lyceu.

Relaxuje u piána a kytary a ukulele. Umí se postarat o vše, co je třeba.

Cestoval po Indii, Srí Lance i Evropě. Byl poutníkem na cestě do Santiága de Compostela.

Je velkým učitelem své mámy v diplomacii, v logice a mnoha dalších výzvách života.  🙂

I když bych to do sebe v mládí neřekla, skončila jsem v domku u lesa s poměrně velkou rodinkou - 3 děti a pes. Nejstaršímu synovi je 9 let, prostřednímu 4 a nejmladší holčičce je 1 a půl.

Původním povoláním jsem architektka, ale dětský svět mě pohltil a už se ke svému oboru nechci vracet. Vyvstala ovšem otázka, kam mám vrhnout svou tvůrčí energii 🙂

A tady přichází Mones. Montessori studio pohybu je pro mě spojení toho co mě baví a co mi dává smysl. Je to skvělý pocit, ýe jsem se mohla podílet na chodu místa, které se snaží lidem přinést do života více klidu, radosti a osobního štěstí.

V současnosti mně zcela naplňuje můj osobní projekt malovaných pomůcek pro děti.

Jsem máma třech synů a dcery.

Pomáhala jsem Monice a studiu s propagací.

S Monikou jsem se seznámila při hledání smysluplné činnosti se svým prostředním synem. Lekce Hrajeme si Mones jsem dopřála i našemu nejmladšímu synovi. 

V roce 2016 jsem začala být editorkou webu Maminka.cz.

Původně jsem učitelka a miluji organizování a zařizování, tak jsem podepsaná pod některými velkými pražskými festivaly.